Hrabyně očima pacienta Jirky
Přátelé, dejte mi času chviličku, ať povím vám o HRABYNI básničku,
Vybral jsem si jen pár z vás, vím, že na vás tlačí čas!
Teď už říci mohu, řezali mi nohu,
vyměnili koleno, ano to, co tolik bolelo.
V Olomouci jsem ho nechal, teď už mě hostí Hrabyně, ach co sestřiček jsem tu potkal, však nesmím je vozit na klíně!
(…)
Řeknu vám, že ani na čtvrtém oddělení,
to s pacienty jednoduché není,
přesto nevycházím z překvapení,
jak v klidu tam i to špatné v dobré mění.
Na tom velký podíl má, klidná, empatická, vnímavá,
ano, paní doktorka Zuzana. A Marcelka, sestřička staniční, to v rukou drží spolu s ní.
Těmito řádky bych vám chtěl poděkovat,
za to, jak umíte se pro nás pacienty obětovat.
Jsem rád, že jsem se mohl u vás uzdravovat
a slibuji, že všechno, co jsem zde prožil,
si budu dlouho a rád pamatovat.
Váš vděčný pacient a příležitostný zpěváček Jiří R.
